Do pěkného slunečného dne Ti ráda přináším článek o tom, jak si užívat chvilky tady a teď. Setkávám se s tím na lekcích tance. Ať už sama jako tanečník užívající si uvolnění nebo jako lektor, potkávám se s „fenoménem“, že se nám nedaři se do písně vžít, uvolnit se v lekci a být tady teď. To se nám může stávat v životě i jindy. Takové dny i lekce jsou. Ráda bych na tom, jak se vžít do tance ilustrovala, jak to můžeme dělat i jindy.

  • Soustředění na dech
  • Soustředění na rytmus
  • Zaposlouchání se do hudby
  • Pozorování těla
  • Pozorování myšlenek
  • Pozorování emocí
  • Rozeznívání se
  • Zavřít si oči
  • Otáčení a opakující se pohyby

 

  • Soustředění na dech

Když se mi nedaří prožít si píseň, tanec nebo moment naplno, obrátím svou pozornost ke svému dechu. Pozoruji jej nestranně, jaký je a pak si s ním mohu začít hrát. Prodlužovat jej, prohlubovat jej, vizualizovat si jeho chování v mém těle.

  • Soustředění na rytmus

Zaposlouchám se do hudby a vnímám rytmus, hledám všechny rytmické, opakující se prvky. Mohu s nimi sjednotit svůj dech i své pohyby.

  • Zaposlouchání se do hudby

V poklidu s volných dechem se zaposlouchám do hudby, přemýšlím, jestli harmonie, tok melodie, slova, nástroje, nejsou tím, co mě rozrušuje. Pokud ano, přemýšlím proč. Přemýšlím shruba takto:

… tento zvuk mi tam velmi vadí ano, tento zvuk mi vadí, odkud jej znám? Co mi to připomíná? Myslím si o něm, že …

nebo naopak … to je krásný zvuk, ano ten je krásný. A nechám se ním unášet.

Mohu se ptát, proč ce mi líbí … ale nyní mi jde spíše o soustředění tady a teď a více bych v libém zvuku nešťourala. Takto mohu pracovat i s jinými zvuky, hledat rozrušující, nacházet ty libé. Už tím se tady a teď soustředím.

  • Pozorování těla a promlouvání k němu

Zadívám se na části svého těla. Oprostím se od svého běžného vztahu k nim. Pro tuto chvíli je naprosto obdivuji a zbožňuji. Umožňují mi zde být, stát, existovat a tančit. Pozoruji s tímto postojem své dlaně, hrudník, paže, nohy, oděv a pohyby, které vytvářejí. Promluvím k nim …

… ruko jsi tak krásná a plná života, děkuji

… nohy děkuji za váš pohyb

… jak krásně splývá látka na mých bocích

… co vše semnou mé bříško zažíváš, děkuji

 

  • Pozorování myšlenek

Když si neužívám daný okamžik, vnímám, že je to tím, že mi do něj vstupují okamžiky jiné. Do mých myšlenek se vkrádají vzpomínky na to, co se stalo a rozbor situací a myšlenky na to co bude … plány a konstrukty. Bránit se jim moc nepomáhá. Účinnější bývá je příjmout, přivítat, pozdravit a pozorovat je, jakoby plynuly kolem mne. Na začátku této „pozorovací aktivity“ stojí můj vnitřní výrok …

„… podívejme se, to jsou moje myšlenky.“

To nejsem já, není to můj život, osud, situace, definice a definitivnost mého bytí. Jsou to JEN myšlenky. Ať už je jejich závažnost jakákoliv.

Je možné, že zrovna v životě překonávám náročné období a tak mi tanec, poslech hudby a snaha prožít přítomný okamžik jen v mé společnosti může sloužit právě jen k tomuto účelu. „JEN“ k pozorování myšlenek. Do „fáze“ uvolnění, tady a teď, tranzu nebo očištění se možná nedostanu, ale schopnost pozorovat nestranně své myšlenky je důležitou a užitečnou dovedností, kterou takto mohu trénovat. A čas tohoto tréninku není vůbec zbytečný. V náročných či chaotických chvílích stojí pozorování myšlenek často na počátku rozuzlení situace, změn nebo uklidnění. Sleduji, jak při pozorování myšlenek klesá napětí v těle a stresová zátěž. S každou myšlenkou, kterou jakoby z hlavy, ze svého nitra z oblasti kolem srdce a za očima vysunu ven, je tělo i mysl lehčí a lehčí. Mohu si představovat jak z nitra dostávám myšlenky, věty, obrazy událostí mimo své tělo – nad hlavu, před oči, opodál. Takto si je čtu a pozoruji.

  • Pozorování emocí

Pozorování emocí se může i nemusí vázat s myšlenkami. Zkus se někdy do myšlenek zahloubat, všímej si, že ty, u kterých je emoce jsou trochu jiné. Já vnímám, že myšlenky s emocí, nebo samotné emoce bývají barvitější, větší a dynamičtější než obyčejné myšlenky. Zkus si to hned teď a v duchu si řekni a přehraj v hlavě tyto situace:

… zítra je neděle, musím si připravit čisté oblečení do šatníku na týden.

… dnes musím nakoupit pečivo.

… ta hádka byla hrozná, kde jsem udělala chybu, jestli o něj příjdu, už se ani nikdy nezamiluju!! Co na to řeknou rodiče, že jsem opět nezvládla další vztah?

… jak mi to mohla udělat? Nabídl jsem jí všechno co jsem mohl!

Při různých informacích a různých myšlenkách se dostavují různé emoce. Zkus tyto emoce pozorovat. Jak vypadají?

  • scény jako z filmu?
  • podivné obrazce?
  • jaké mají barvy?
  • jak jsou veliké?
  • kde se nacházejí? V hrudi, v kloubech, nad hlavou, v podbřišku, v krku, kolem očí, za hrudní kostí? Která část těla je v tu chvíli v napětí?
  • rozehřívají se mi nějaké části těla? Hromadí se někde energie a tato část těla začíná pracovat? Vnímám v té části zvětšování se, expanzi?
  • je mi chladno, zebou mě nějaké části těla, ubývá mi zde energie, je tato část oslabována a cítím zde smršťování, stahování?

Ta emoce bude chtít nějak ven. Očima skrze slzy, mrkání. Pusou výdechem, zpěvem, výkřikem, nadávkou, smíchem, vrzáním zubama. Rukama pohyby směrem od těla, vytřepání, úder, stažení do pěsti, zatleskání. Nohama zadupáním, rozběhnutím se, roztančením, vytřepáním, vyskákáním. Pokud tělo a mysl nedávají pokyn k tomu, jak ji ze sebe dostat, zkus si představit, že emoci zbavíš toho, co je na ní rozrušující.

rychlost – situace kterou v emoci vidíš, obrazce se pohybují rychle? Záměrně je zpomal, přidej dech, prodýchni a zpomal sebe i asociaci, kterou máš a vnímáš.

barvy – je situace, obrazec, světlo které vnímáš „vidíš“ plná dráždivých barev? Záměrně nechej tyto barvy vyblednout, situaci můžeš nechat být černobílou, světlo zesvětlet, obrazce vyblednout.

hlasitost – máš pocit, že situace je rušná? Cítíš napětí v uších, nic neslyšíš, ale jakoby Ti říkaly, že ony vnímají znepokojivý rachot? Představ si, že chytáš za tlačítko „volume“, „hlasitost“, ať už kulaté, nebo rovné a stahuješ hlasitost situace dolů. Pokud Ti příjde příliš hlasitá hudba při tanci, na chvíli si zkus zacpat ušit a zaposlouchat se do zeslabené hudby. Mně se často stává, že něco je tak nahlas, že to „neslyším“.

velikost – máš pocit, že je situace obrovská, všude kolem Tebe, dráždivý chuchvalec energie, světla je velikánský. Představ si, že jej dáš do rámečku, nakreslíš kolem něj kolečko a zmenšuješ jej jako v nějakém grafickém programu. Nebo jako když zmačkáváš vatu. Zajímavou představou je cukrová vata v pytlíku, která je veliká nafoukaná, ale můžeš ji úplně zmačkat. Takto obrazec emoce a situace zmenši.

vzdálenost – kde se emoce nachází, je kolem Tebe, v Tobě, v hlavě, v kloubech, v hrudi, u srdce? Představ si, že ji chytneš svou velikou elastickou rukou, vyndáš z onoho místa a umístíš mimo své tělo. Čím dál ji můžeš umístit, tím lépe. K uchopení Ti pomůže předchozí zmenšovací cvičení.

  • Rozeznívání se

Když se mi nedaří dostat se do přítomného okamžiku, nebo potřebuji jeho působení umocnit, zkouším se rozeznívat. Broukat, mručet, rozvibrovávat krk, hlasivky, přímo zpívat, vydávat zvuk Óm nebo Aum. Tím se tělo rozvibrovává a vibrace mění i naše prožívání a pocity v tu chvíli. Také nám to zabere mnoho soustředění na tuto aktivitu a to nás přivádí tady a teď.

  • Zavřít si oči

Ke všem těmto aktivitám mohu přidat přivření očí. Je několik způsobů, jak si s tím hrát. Zcela si zavřít oči a nechat okolí odplynout, soustředit se do sebe vnímat jen sebe. Nebo naopak – zcela si zavřít oči, vyprázdnit sebe a nechat sebe volně plynout a vnímat jen okolí. Oči si pouze přivřít a vnímat jen sebe. Nebo naopak – Oči si pouze přivřít a vnímat jen okolí. Šamani vždy zakrývají své oči, nebo si přes oči dávají třásně, aby si usnadnili cestu do tranzu, umocnili působení hudby a rytmu. Oči mohu při zavření také vytočit směrem vzhůru. Tato pozice očí usnadňuje změnu vibrací mozku z hladiny Beta, kterou běžně v bdělém stavu přožíváme, do hladiny alfa, kterou prožíváme při usínání a probouzení, kdy jsou tělo a mysl uvolněné. Šamanské tradice by nám k tomu řekly, že jde o „vstup na most“ mezi světy, tedy mezi stavy vědomí.

  • Otáčení a opakující se pohyby

Do soustředění a tranzu nás dostávají repetetivní pohyby a otáčení. Můžu si představit, jakobych byla domorodec při nějakém důležitém rituálu. Pozornost je obrácena čistě jen na mne a na důležitý pohyb, který provádím. Vyberu si jeden pohyb, soustavu pohybů, kroků nebo otáčení a ten neustále opakuji. Nejprve se soustředím na precizní vykonání pohybu, drobný, jednoduchý pohyb je uměleckým dílem. Až jsem spokojená s pohybem, zaměřím pozornost na jeho opakování, monotónnost a zautomatizování. Mohu přidat další výše popsané aktivity – soustředím se na dech, pozoruji myšlenky, zavřu si oči, dělám pohyb v souladu s písní. Tím pohyb podpořím. Sleduji, jak jeho opakování působí na mou mysl a tělo.

V běžném dni mohu podobně použít jakoukoliv opakující se repetetivní aktivitu – cvičení, běh, práci, umývání nádobí, sekání trávy, šití, skládání oděvů, míchání těsta, vysávání … soustředím se na detail této prosté činnosti, její nejlepší vykonání – jakoby to bylo umělecké dílo – a následné zautomatizování.

Toliko k tomu, co mě nyní napadá, abychom se při tanci, nebo i kdykoliv jindy, když potřebujeme doma, dokázali uvolnit. Vyzkoušej a budu ráda za Tvé zkušenosti.

Šťastnou cestu víkendem

Zuzka